Vesecká rychta

Vesecká rychta

 

Od roku 1638 do roku 1849 bylo  kostecké panství rozděleno do šesti rychet – předměstská (Sobotka), vesecká, markvartská, zelenecká, doleňácká (dolnobousovská) a hořeňátská (hornobousovská). Vesecká rychta byla největší z nich, i když se její rozloha několikrát měnila, patřily k ní vsi Libošovice, Podkost, Malechovice, Malá Lhota, Rytířova Lhota, Dobšice, Meziluží, Dobšín, Kamenice, Stéblovice, Nepřívěc, Střehom a ojediněle grunty kostecké v cizích panstvích roztroušené – sedlák z Malčic u Českého Dubu. Později byla odloučena Malá Lhota a Malechovice, připadly k rychtě roveňské a Nepřívěc a Stéblovice tvořily novou rychtu nepřívětskou.

Až do roku 1500 bývala vesecká rychta rychtou dědičnou a výsadní, to znamená osvobozenou od všech poplatků a robot. Rychta v té době byla v č.7.
Jako všechny poddanské obce také Vesec měla ke své vrchnosti povinnost robotní. Vedle pravidelných dávek peněžitých odevzdávaných pánům z Kosti byli poddaní z Vesce již v době před třicetiletou válkou povinni robotou ruční. S poddanými několika sousedních obcí museli sklízet louky v panské oboře u Libošovic, česat chmel, prát a stříhat ovce. Mimo to musely vsi rychty vesecké vykonávat ponůcku u Semtínského dvora, avšak tato robota byla patrně odjakživa proměněna na plat peněžní.
Po zrušení rychet spojily se obce Vesec, Nepřívěc a Stéblovice. V každé obci byl volen osadní starosta, zpravidla na tři roky a to vždy o obecním pořádku. Obecní pořádek býval slavnostní den, kdy hospodáři vyrovnávali obecní účty. V ten den bývali také mladí hospodáři přijímáni za sousedy, při té příležitosti i zapsáni do staré pamětní knihy. Každý takový nový soused musel dát „příjemné“, obyčejně sud piva, nebo peníze na něj. V každém případě se peníze o obecním pořádku propily. Když nenastupoval žádný hospodář a neplatilo se „příjemné“, koupil se sud piva z obecních peněz a obecní pořádek se jak sluší a patří, oslavil. Při tom se obyčejně prováděly všelijaké legrace a dlouho se o obecním pořádku mezi sousedy se zálibou hovořívalo. Připomínám, že co bylo potřeba v obci udělat, vše se zdarma udělalo, nikdo za práci u obce peněz nepřijal. Tento zvyk trval zde až do roku 1914, než vypukla 1. světová válka.